Můj příchod na svět...
22. 2. 2008
Termín porodu stanovil pan doktor mamince na 12. dubna 2007...narodila jsem se přesně na den, ikdyž můj příchod na svět připravil mamince několik šoků.
11. dubna 2007 asi ve 22:30 začala maminka silně krvácet...té krve všude...byla moc vystrašená, jestli se mi neděje něco zlého a tak hned odjela do porodnice.
Hned po příjezdu na příjem byla ještě víc rozladěna přístupem tamních sestřiček.
Tvářily se, jak kdyby tam maminku viděly nerady...asi si chtěly dát zrovna kafíčko a pak celou noční službu prodrbat, ale mě se chtělo na svět a basta!
Další šok, který mamince připravily byl, když nechaly stát mého pravého otce ( teď máme nového, hodného tatínka, který mě má moc rád - ale to už je jiná písnička ) na chodbě a nepustily ho s maminkou na vyšetřovnu. Přišla paní doktorka, udělala ultrazvuk a vyšetření a zjistila, že jsem v pořádku, ikdyž se u toho tvářila značně otráveně - asi si chtěla uvařit kafčo se sestřičkama...v zápětí mamince způsobila šok další a tentokrát největší...
Maminka, která se celé těhotenství těšila na to, jak mě přivede na svět se dozvěděla, že kvůli úrazu pánve, který v dětství prodělala bude muset rodit císařským řezem. Řekla paní doktorce, že ji její pan doktor říkal,že má pánev dostatečně prostornou i přes to a že nemá být problém rodit přirozeným způsobem...paní doktorka zvedla telefon, zavolala panu primáři a ten ji po telefonu oznámil, že půjdeme na císař...
Paní doktorka tedy řekla mamince,že si má jít lehnout na pokoj a že ráno půjde na sál...jenže v jednu přišly sestřičky na monitor a to už se mamince začaly rozbíhat kontrakce...o půl druhé přišla paní doktorka a zjistila,že už je maminka otevřená a proto usoudila, že bude potřeba provést císařský řez okamžitě...
Sestřičky připravily maminku na operaci a jelo se na sál...tam maminku uspaly...a pak... ve 2:16 ráno 12. dubna 2007 se ji narodila holčička Adrianka - tedy JÁ!
Sice mě od maminky odnesly, aby se mohla pomalu dostat z toho hlubokého spánku, ale hned jak se vzbudila, tak se po mě ptala...a v 5 hodin ráno mě poprvé uviděla...moc jsem se na ní těšila...tak jsem se k ní přitulila a spokojeně u ní hajala a bumbala to dobrounké mlíčko, co se jí začalo dělat...
11. dubna 2007 asi ve 22:30 začala maminka silně krvácet...té krve všude...byla moc vystrašená, jestli se mi neděje něco zlého a tak hned odjela do porodnice.
Hned po příjezdu na příjem byla ještě víc rozladěna přístupem tamních sestřiček.
Tvářily se, jak kdyby tam maminku viděly nerady...asi si chtěly dát zrovna kafíčko a pak celou noční službu prodrbat, ale mě se chtělo na svět a basta!
Další šok, který mamince připravily byl, když nechaly stát mého pravého otce ( teď máme nového, hodného tatínka, který mě má moc rád - ale to už je jiná písnička ) na chodbě a nepustily ho s maminkou na vyšetřovnu. Přišla paní doktorka, udělala ultrazvuk a vyšetření a zjistila, že jsem v pořádku, ikdyž se u toho tvářila značně otráveně - asi si chtěla uvařit kafčo se sestřičkama...v zápětí mamince způsobila šok další a tentokrát největší...
Maminka, která se celé těhotenství těšila na to, jak mě přivede na svět se dozvěděla, že kvůli úrazu pánve, který v dětství prodělala bude muset rodit císařským řezem. Řekla paní doktorce, že ji její pan doktor říkal,že má pánev dostatečně prostornou i přes to a že nemá být problém rodit přirozeným způsobem...paní doktorka zvedla telefon, zavolala panu primáři a ten ji po telefonu oznámil, že půjdeme na císař...
Paní doktorka tedy řekla mamince,že si má jít lehnout na pokoj a že ráno půjde na sál...jenže v jednu přišly sestřičky na monitor a to už se mamince začaly rozbíhat kontrakce...o půl druhé přišla paní doktorka a zjistila,že už je maminka otevřená a proto usoudila, že bude potřeba provést císařský řez okamžitě...
Sestřičky připravily maminku na operaci a jelo se na sál...tam maminku uspaly...a pak... ve 2:16 ráno 12. dubna 2007 se ji narodila holčička Adrianka - tedy JÁ!
Sice mě od maminky odnesly, aby se mohla pomalu dostat z toho hlubokého spánku, ale hned jak se vzbudila, tak se po mě ptala...a v 5 hodin ráno mě poprvé uviděla...moc jsem se na ní těšila...tak jsem se k ní přitulila a spokojeně u ní hajala a bumbala to dobrounké mlíčko, co se jí začalo dělat...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář